Datle rostoucí na kradené půdě

Izrael je jedním z největších světových vývozců datlí, zejména ceněné odrůdy Medjool. Problém však netkví v ovoci samotném, ale v tom, kde a za jakých podmínek se pěstuje.

Velká část produkce izraelských datlí nepochází z Izraele, ale z nelegálních osad na okupovaném Západním břehu Jordánu, především v úrodném údolí Jordánu.

Tato půda patří Palestincům. Byla jim zabavena, aby na ní mohly vzniknout zemědělské farmy osadníků.

Zlodějina vody v přímém přenosu

Pěstování datlí je náročné na vodu. V oblasti údolí Jordánu je voda tím nejcennějším zdrojem. Izraelský okupační režim systematicky omezuje přístup Palestinců k jejich vlastním vodním zdrojům a tuto vodu odklání právě pro potřeby nelegálních osad a jejich datlových plantáží.

Zatímco palestinské vesnice vedle plantáží trpí suchem a jejich tradiční zemědělství upadá, izraelské datlové palmy jsou zavlažovány kradenou vodou. Nákupem těchto datlí tak přímo financujete tento systém „vodního apartheidu“.

Váš nákup financuje útlak

Je to jednoduchá rovnice: zisky z prodeje těchto datlí posilují ekonomiku nelegálních osad. Tyto peníze pomáhají udržovat a rozšiřovat okupační infrastrukturu, která každý den dusí životy milionů Palestinců.

Mezinárodní lidskoprávní organizace jako Amnesty International nebo Human Rights Watch označily izraelský systém kontroly nad Palestinci za apartheid. Nákupem produktů, které z tohoto systému profitují, se stáváme jeho tichými podporovateli.

Co můžete udělat? Stačí otočit krabičku

Bojkot (součást hnutí BDS – Boycott, Divestment, Sanctions) je nenásilný a efektivní způsob, jak vyjádřit nesouhlas s touto politikou. Jako spotřebitelé máme obrovskou moc. Naše peněženka je náš volební lístek, který vhazujeme každý den.

Jak na to? Hledejte zemi původu: Než koupíte datle (zejména ty velké Medjool), vždy se podívejte na zadní stranu obalu. Pozor na klamání: Někdy se původ skrývá, nebo je uveden jen malým písmem. Většina velkých značek datlí v českých řetězcích (např. v Lidlu, Kauflandu, Albertu nebo na Rohlik.cz) bohužel často pochází právě z Izraele.

Nenechte se zmást sladkou chutí. Informujte se a nakupujte vědomě. Nepodporujte nákupem „krvavých datlí“ režim, který bere lidem půdu, vodu a důstojnost.

Pokud chcete podpořit raději palestinské farmáře, nákup v našem eshopu vám zaručuje, že vaše peníze jdou těm, kteří půdu Palestiny obhospodařují po staletí. Spolupracujeme s palestinskými farmáři a nakupujeme pouze datle, u kterých jasně známe jejich původ. Nabídku našich datlí najdete zde.

Článek Krvavé datle z Izraele se nejdříve objevil na .

Historie hebronské keramiky sahá minimálně 400 let zpět, kdy Turci s sebou přinesli keramické techniky využité při pracích na rekonstrukci mešity Al‑Aqsa. Dílny v Hebronu se postupně rozrůstaly a přetvářely tradiční hrnčířskou práci v rozmanité druhy užitné i ozdobné keramiky. Město bylo dokonce první v regionu, které začalo produkovat porcelán — milníkem byla v roce 1968 založená porcelánka Abdulem Rahimem Jamal al‑Tamimim, která otevřela cestu k průmyslovějším postupům a širšímu rozšíření hebronských výrobků. V následujících desetiletích se průmysl rozvinul a oblasti jako Khalil Al‑Rahman se staly klíčovými centry této tradice.

Technika výroby kombinuje tradiční ruční postupy a v některých dílnách i moderní vybavení. Místní keramičtí mistři vybírají pečlivě hlínu a glazury tak, aby výrobky byly pevné a trvanlivé. Základní postup obvykle zahrnuje ruční tvarování, sušení, první vypalování, nanesení glazury a ruční malbu, po níž následuje finální vypálení. I když některé dílny používají elektrické kruhy nebo jiná moderní vylepšení, hlavní kouzlo hebronských kusů spočívá v ruční dekoraci — jemné nepravidelnosti v malbě jsou důkazem lidského doteku a dělají každý hrnek či misku jedinečným.

Vzory a barevnost nesou silné kulturní motivy: geometrické ornamenty a květinové motivy, často v modro‑bílé nebo teplejších paletách, odrážejí estetiku místních tvůrců a příběhy komunity. Keramika je zároveň ekonomickým pilířem — mnohé rodiny v Hebronu se již po generace živí výrobou a prodejem těchto výrobků. Podpora těchto dílen znamená zachování řemeslného know‑how a posílení místní ekonomiky.

Nakupováním hebronské keramiky u nás získáte nejen krásný a praktický předmět do domácnosti, ale také podpoříte lokální řemeslníky a pomůžete uchovat tradici, která má kořeny v bohaté historii regionu. Naše kolekce hrnků a misek pochází dílny přímo v Hebronu — každý kus nese stopu ruční práce a jedinečný příběh.

Aktuální nabídku keramiky z Hebronu najdete tady.

Článek Příběh hebronské keramiky – 400 let tradice se nejdříve objevil na .

Ocenění hrdinové

Z pěti oceněných výrobků si čtyři můžete objednat na našem eshopu.

Chilli omáčka – Pro všechny milovníky pikantních chutí, vyrobená z pečlivě vybraných ingrediencí.

Za’atar – Ikonická a aromatická směs koření, která dodá jedinečnou chuť pečivu, salátům i masu.

Tahini – Jemná a krémová sezamová pasta, která je základem mnoha blízkovýchodních pokrmů. Najdete ji například v humusu.

Organic Extra Virgin olivový olej– Jemná a krémová sezamová pasta, která je základem mnoha blízkovýchodních pokrmů. Najdete ji například v humusu. (září 2025: tahini od Al’Ard je aktuálně vyprodáno, naskladníme v průběhu září)

Článek Produkty Al’Ard získaly ocenění Great Taste Awards 2025 se nejdříve objevil na .

Recept na palestinský humus

Ingredience:

• 1 hrnek sušené cizrny (nebo 1 plechovka vařené cizrny)
• ¼ hrnku tahini (sezamová pasta)
• Šťáva z jednoho velkého citronu
• 1 stroužek česneku
• ¼ hrnku vody
• 2 lžíce extra panenského olivového oleje
• Sůl dle chuti

Postup:

1. Pokud používáte sušenou cizrnu, namočte ji přes noc do vody. Následující den ji uvařte do měkka (cca 1–2 hodiny). Pokud používáte cizrnu z plechovky, můžete ji ihned použít.
2. Uvařenou cizrnu (nebo cizrnu z plechovky) vložte do mixéru. Přidejte tahini, citronovou šťávu, česnek, vodu a sůl. Mixujte, dokud nevznikne jemná a krémová konzistence.
3. Podle potřeby přidejte více vody, pokud je směs příliš hustá.
4. Přendejte humus do misky, zakápněte olivovým olejem a ozdobte například čerstvou petrželkou, paprikou nebo celými cizrnovými zrny. Ozdobit můžete také zaatarem.
5. Podávejte s arabským chlebem pita, čerstvou zeleninou nebo jako přílohu k hlavním jídlům.

Článek Humus – pokrm, který spojuje chuť a tradici se nejdříve objevil na .

Historie nábuluského mýdla

Výroba mýdla v Nábulusu má dlouhou tradici, která sahá více než tisíc let do minulosti. Již v 10. století se město stalo významným centrem obchodu s olivovým olejem, klíčovou surovinou pro výrobu mýdla. Nábuluské mýdlo bylo známé svou kvalitou a čistotou a bylo vyváženo do celého arabského světa, včetně Damašku, Bagdádu a Káhiry.

V dobách Osmanské říše zažívala výroba mýdla svůj vrchol. Ve městě fungovalo více než 30 mýdláren, které zpracovávaly olivový olej z místních hájů. Každá mýdlárna měla své vlastní tajné recepty a techniky, které se předávaly z generace na generaci.

Tradiční proces výroby

Nábuluské mýdlo je vyrobeno z pouhých tří surovin: olivového oleje, vody a přírodního louhu (sodného hydroxidu), který se tradičně získával z rostliny známé jako barilla. Tento jednoduchý, ale pečlivý proces výroby zůstává téměř nezměněn po staletí.

1. Vaření směsi: Olivový olej se zahřívá ve velkých měděných nádobách a míchá se s louhem a vodou. Tento proces trvá několik dní a vyžaduje neustálou pozornost, aby směs dosáhla správné konzistence.
2. Vylévání a tvarování: Po dokončení vaření se směs vylije na velké kamenné nebo mramorové desky, kde se nechá ztuhnout.
3. Řezání a razítkování: Ztuhlá hmota se ručně řeže na kostky, které jsou označeny tradičními razítky s názvem výrobce.
4. Sušení: Kostky mýdla se skládají do věží, které umožňují cirkulaci vzduchu, a suší se několik týdnů, někdy i měsíců. Tento proces zajišťuje, že mýdlo získá svou typickou pevnost a dlouhou trvanlivost.

Nábuluské mýdlo je ceněno nejen pro svou kvalitu, ale také pro své blahodárné účinky na pokožku. Díky vysokému obsahu olivového oleje je bohaté na vitamín E a antioxidanty, což z něj činí ideální volbu pro citlivou a suchou pokožku.

Dodnes se ve městě nachází několik mýdláren. Tou nejznámější je Nablus Soap Company, kterou zastupuje proslulá mýdlařská rodina Tbeleh. Tato rodina si během více než 400 let své mýdlařské tradice udržela výbornou pověst. Ta je natolik silná, že ten, kdo mýdlo krájí na bloky, bývá často označován jako „Tbeleh“ – jednoznačná pocta jménu této rodiny.

Výzvy pod izraelskou okupací

Přestože má nábuluské mýdlo dlouhou a hrdou tradici, moderní doba přináší mnoho obtíží, z nichž většina souvisí s izraelskou okupací. Od roku 1967, kdy Izrael obsadil Západní břeh Jordánu, čelí město Nábulus a jeho obyvatelé neustálým omezením pohybu, ekonomickým sankcím a politickým tlakům.

Izraelské vojenské blokády a kontrolní stanoviště ztěžují přepravu surovin i hotových výrobků. Mnoho mýdláren bylo během druhé intifády (palestinského povstání) poškozeno nebo zničeno při izraelských vojenských operacích. Například v roce 2002 byla během obléhání Nábulusu výrazně poškozena infrastruktura města, včetně historických mýdláren.

Kromě toho globalizace a dovoz levného průmyslového mýdla z jiných zemí ohrožují tradiční řemeslo. Mnoho mladých Palestinců opouští toto odvětví ve snaze najít stabilnější zaměstnání, což vede k obavám, že by toto starobylé řemeslo mohlo být ztraceno.

Foto: By Miriam Mezzera, CC BY 2.0

Článek Tradiční výroba mýdla v palestinském Nábulusu se nejdříve objevil na .

Koření, které je v Palestině hluboce zakořeněné v kulinářských tradicích, se často prezentuje jako součást izraelské kultury. Tento přístup však Palestinci vnímají jako kulturní přivlastnění a další kapitolu v dlouhodobém sporu o půdu, historii a národní identitu. Dokonce i sběr divokého za’ataru je přísně regulován izraelskými zákony, což omezuje palestinské obyvatele v přístupu k této tradiční surovině.

Za’atar tak není jen směsí koření. Pro Palestince představuje spojení s jejich půdou, tradicemi a bojem za uznání. Pro Izraelce je symbolem národní kuchyně a identity. Tento spor o „obyčejné“ koření ukazuje, jak hluboce může být jídlo propojeno s politikou a historií.

Chcete vědět více o tom, jak za’atar ovlivňuje izraelsko-palestinské vztahy a proč se stal tak kontroverzním symbolem? Celý článek si můžete přečíst na webu VICE.

A nezapomeňte, že zaatar koupíte i u nás zde.

Foto: Wikipedia, Gassan (CC BY-SA 3.0)

Článek Za’atar: Koření, které chutná nejen po Blízkém východě, ale i po politice se nejdříve objevil na .

Co je to manakeš?

Manakeš je plochý chléb, který se připravuje z jednoduchého těsta podobného tomu na pizzu. Těsto se vyválí do kruhového tvaru, poté se na něj nanese vybraná směs, a následně se peče v peci nebo troubě. Tento pokrm je považován za základní součást snídaně nebo lehkého oběda v palestinské a širší arabské kuchyni. Manakeš je často sdílený mezi rodinou a přáteli, což z něj činí nejen chutné jídlo, ale i kulturní symbol pohostinnosti.

Co je to zaatar

Zaatar je směs koření, která je neodmyslitelnou součástí blízkovýchodní kuchyně. Skládá se z tymiánu, sumaku, sezamových semínek a soli, přičemž každá rodina nebo region může mít svou vlastní variantu. Zaatar je známý svou jedinečnou chutí, která je zemitá, lehce kyselá a oříšková díky sezamu. Směs se často míchá s olivovým olejem a používá se jako pasta na chléb, ale také jako koření na maso, zeleninu nebo saláty.

Recept na manakeš se zaatarem

Ingredience:

Na těsto:

• 500 g hladké mouky
• 1 lžička soli
• 1 lžíce cukru
• 1 sáček sušeného droždí (7 g)
• 300 ml teplé vody
• 2 lžíce olivového oleje

Na směs se zaatarem:

• 4 lžíce zaataru
• 4–5 lžic olivového oleje

Postup:

Příprava těsta:

Smíchejte mouku, sůl, cukr a droždí v míse. Postupně přidávejte teplou vodu a olivový olej, dokud nevznikne hladké těsto.

Těsto hněťte asi 10 minut, poté ho zakryjte utěrkou a nechte kynout na teplém místě asi 1 hodinu, dokud nezdvojnásobí svůj objem.

Příprava směsi:

Smíchejte zaatar s olivovým olejem, abyste vytvořili hustou pastu.

Tvarování a pečení:

Předehřejte troubu na 220 °C.

Vykynuté těsto rozdělte na menší části a vyválejte je do tenkých kruhů.

Na každý kruh rovnoměrně rozetřete směs zaataru.

Pečte v troubě 8–10 minut, dokud okraje těsta nezezlátnou.

Článek Manakeš (Manakeesh) – tradiční palestinský chléb se zaatarem se nejdříve objevil na .